28 - clanek

28 - Indický oceán PÁTEK, 12 ŘÍJEN 2012 16:23

Darwin. Hlavní město australského Severního teritoria. Řídké osídlení s významným podílem původního obyvatelstva. Polopouštní oblast s malými zásahy do původního prostředí. Oblast, kde se mají domorodí Aboridžinci postupně ujímat řízení teritoria. Darwin prodělal několik přírodních katastrof a bombardování Japonci za druhé světové války, takže město je zcela nové se všemi znaky moderních měst s výjimkou mrakodrapů. Malé centrum, zelený obvodový pás a často desítky km vzdálené obytné čtvrti moderních domků v zeleni zahrad, spojené dálnicemi s centrem. Měl jsem příležitost procházet městem časně ráno i pozdě v noci. Ráno potkáte jen střihače trávníků, úklidovou službu, techniky zavlažovacího systému a Aboridžince, kteří se přemisťují z teplého centra do parků s ložnicí svázanou na zádech. Během dne potkáte tyto domorodce jen výjimečně. S nočním chladem se opět vrací k teplým výdechům klimatizací. Původní obyvatelstvo získalo v posledním desetiletí řadu výjimečných zvýhodnění. Aboridžinec, který posílá děti do školy má nárok na kreditní kartu, za kterou může nakupovat téměř vše mimo alkoholu. Ostatně každý nákup piva, vína či alkoholu je přísně registrován a bez pasu či řidičského průkazu nekoupíte ani plechovku piva. Vzdělávací systém plánovitě vychovává Aboridžinskou inteligenci. Je zcela běžné potkat domorodého policistu, taxikáře či vidět vizitku lékařů nebo právníků domorodých jmen. Pro ty, kteří chtějí žít v buši, jsou tu rozsáhlá samosprávná území reservací. Kdo nechce to ani ono, spí u výparníků hotelů, podloudně získává alkohol a žije na okraji společnosti. Z Darwinu odlétá Pepa, já připravuji loď na přeplavbu do Afriky. Po dvou týdnech přilétá Mirek Vrba, Petr Hladík a Magda Kyjovská, nová posádka Sayonary. Ještě výlety do okolí, nákupy, vyřízení odjezdu a 18. srpna vyplouváme. Jak NZ tak i AUS po jednoduché žádosti a předložených dokladech vrací DPH. Dobrých několik set dolarů. Klidnou plavbou, opět pod stálým dohledem Australské ochrany hranic, plujeme k Ashmor reefu, Christmas Islandu a Cocos /Keeling/ Islandu. Úchvatný podmořský život s želvami, žraloky a množstvím velkých ryb. Občas se poštěstí a i náš jídelníček osvěžíme čerstvým masem. Častěji ovšem nám veliké ryby trhají udice, nebo unikají při vytahování na loď. Pohodový Christmas Island objíždíme na skútrech, dopřejeme si několik barbeque na pobřeží, nakoupíme bezcelně alkohol a po opětovném odbavení směřujeme na 500 mil vzdálený Kokosový ostrov. Rozsáhlý atol s několika ostrůvky darovala britská královna Viktorie rodině plantážníka Rosse, který na ostrovech založil kokosové plantáže a produkoval kopru. V roce 1978 australská vláda ostrůvky od Rossů vykoupila za 6 milionů dolarů a zřídila zde chráněnou rezervaci. Podmořský život opět nejvyšší kvality. Trháme ořechy, pijeme mléko, sbíráme mušle, šnorchlujeme, no prostě užíváme si tropický ráj. Ostrov navštěvují především jachtaři, pro které je to výchozí místo k přeplavbě na Maskareny. Mezi tabulkami se jmény lodí, které se přibíjí na stromy je dnes i nápis SAYONARA CZECH 2012. Po čtyřech dnech vyplouváme na nejdelší úsek Indickým oceánem, ke 2 000 mil vzdálenému Rodriguesu. Po několika průměrných dnech se nám tato vyhlášená oblast silných větrů představuje východním až jihovýchodním větrem trvale kolem 20 uzlů v nárazech přes 25 kt. Moje plavba kolem světa není závod. Usiluji sice o plavbu rychlou, ale především o plavbu bezpečnou a šetrnou k plachtám a takeláži. Třetina plavby je stále ještě přede mnou. Zmenšuji plachty a udržuji denní průměry mezi 120 až 150 mílemi. Často téměř zadní vítr a veliké vlny, činí z pohybu na lodi silovou gymnastiku a chvilková nepozornost může vést k vážnému úrazu. Což pohyb, ale je zapotřebí uvařit, vyspat se a občas i pracovat na konci čelenu, kde výkyv tři metry nahoru, tři metry dolů je zcela normální. Plavbu jsem připravoval s vědomím, že veškerá práce a zodpovědnost jsou zcela na mně. Střídající se členové v posádce, jsou jistě významným ulehčením, zejména při nočních hlídkách, ale ve chvíli, kdyby někteří z nich byli schopni mně zastoupit, odlétají. Musím potvrdit zkušenost jiných kapitánů, že z takto se střídajících posádek se urodí kompetentní partner zcela výjimečně. Abych mohl v klidu plout, nezbylo než hlavní činnost na lodi kormidlování přenechat technice. Můj větrný autopilot „windvane“, vyžaduje sice trpělivost, ale poté je přesnější než člověk, poradí si i s 5 m vlnami a 7 Bf, neremcá a nevyžaduje teplý čaj s rumem. Pro slabší větry a rychlá řešení mám elektrický autopilot Simrad MM15 také společník k nezaplacení. Je to škoda, ale současní jachtaři si prakticky nezakormidlují /se mnou/ a já jsem si za kormidlem užil tisíce hodin. Jak na štěstí nespoléhám, tak pro ulovení pěkné ryby se bez něho neobejdete. Takovéto štěstí se na nás usmálo v pátek 21. září v podobě více než 25 kg těžké výborné ryby wahoo, kterou jsme po krátkém zápase, kdy nám opakovaně spadla do moře, dostali na palubu. Lednice, zaplněná vybranými kousky masa nám po deset dnů zajišťovala jídelníček. Na másle s kmínem a brambory, rybí guláš s čerstvým chlebem, na česneku a sójové omáčce, na kari v rizotu, polední sendviče s okurkou, zapečená v nádivce, brodeto s kuskusem, v těstovinovém salátu, nebo marinovaná s chlebem kdykoli. Co je libo? Lednice na lodi je sice „zhůvěřilost“ v případě chlazeného piva, ale pro uchování čerstvého masa je poklad. Lednička na Sayonaře chlazená vodou je též k nezaplacení. Šestnáctý den plavby je Rodrigues na dohled a v ranních hodinách 30. září přistáváme u mola přístavu Port Mathurin. Nejdelší úsek v Indickém oceánu 2000 mil, jsme upluli za 17 dnů průměrem 5 uzlů. Vychlazeným šampaňským si připíjíme s Neptunem. Díky. Jarda Bernt neděle 30. září Port Mathurin

bernt@sysayonara.cz